“Hrajeme pro radost, hlavně svoji.”
Kategorie: Historie

Pravěk neboli před lety

Pravěk neboli před letyS trochou nadsázky by se dalo říci, že se cesta ke zrodu Divadla ze stodoly začala naplňovat v září 2001, kdy podbrdskou lokální tratí projel historický parní vlak. Lokální trať Zadní Třebaň - Lochovice tehdy slavila 100 let trvání a regionální Naše noviny se společně s Klubem českých turistů ze Zadní Třebaně rozhodly toto výročí pojmout jaksi divadelně. Ve spolupráci s dalšími organizacemi a obcemi podél trati připravily program, jehož hlavní osobou byl císař František Josef I. Během zastávky vlaku na nádraží v Osově zde vystoupili i místní hasiči se svou historickou stříkačkou. A od té doby trvá moje spolupráce jak s hasičským sborem, tak s obcí i s jednotlivými lidmi.

V květnu 2002 slavil osovský hasičský sbor 100 let trvání. Pomáhals dětmi hráli takové taškařice jsem tyto oslavy organizovat a tehdy jsme se domluvili i na obnovení oslav MDŽ, které se budou jmenovat Den osovských žen a během těchto oslav uspořádáme ns dětmi hráli takové taškařiceějaký vtipný kulturní program. A tak jsme od roku 2003 s ostatními muži a s hrdým názvem OCH - Osovští chlapi - každoročně vystupovali na ženském dýchánku začátkem března a rok co rok jsme vymýšleli nějaké vystoupení, které by přítomné dámy pobavilo. Podle ohlasů se nám to stále daří.

Téhož roku - 2003 - jsme v Osově zorganizovali i první masopust. Zs dětmi hráli takové taškařiceačínal před hospodou U hřiště masopustní fraškou, následoval průvod maškar po vsi a večer se schopní a chodící – společensky méně unavení - sešli v sále sokolovny soutěžit a tancovat. Organizace a příprav masopustů, které trvaly až do roku 2011, se zúčastnili většinou stejní lidé a to ti, kteří pak vystupovali na DOŽ a hráli v Divadle ze stodoly. Stejně jako v jiných obcích zájem o masopust postupně upadal, lidé lenivěli a když v roce 2011 přišlo do průvodu v maskách jen pár jednotlivců a průvod přivítalo jen pár domácností, rozhodl jsem se v dalších letech masopust vynechat. Nenašel se nikdo, kdo by v organizaci pokračoval a tak masopusty v Osově skončily. O jejich vzkříšení projevilo v roce 2015 zájem nové zastupitelstvo a tak se v roce 2016 v Osově opět objevly maškary.
dizs_masopust

Úspěch vystoupení na prvním DOŽ (Dnu osovských žen) nadchl většinu vystupujících a tak jsme začali uvažovat o nějakém skutečném divadelním představení. V té době jsem hrál v řevnickém Lesním divadle a vydával v Osově noviny zvané Provas. Povzbuzen zkušenostmi z divadla a ve spolupráci s Jiřím Bolinou, tou dobou studujícího žurnalistiku, jsme začali psát autorskou hru o vzniku osovské hospody. Hra se měla odehrávat v době husitské a osovský muzikant Jiří Hála do ní složil i několik písní. Hru jsme nedopsali a místo ní jsme zdramatizovali písničku Voskovce a Wericha Babička Mary, kterou si s nadšením zahrál Luboš Vaňata. Ještě týž rok jsme hráli krátkou pohádkovou frašku nazvanou Velká travesti show. Ani písníčky z nedokončené hry nezapadly. Zazněly následujícího roku (2004) na masopustu. Divadelní činnost pak začala zaostávat, koncem roku 2006 jsem onemocněl a roku následujícího jsem měl naprosto jiné starosti.

Když jsem se v létě 2008 dostal opět jakž takž do formy, začal jsem realizovat divadlo, o kterém jsem snil v nemocnici. Prostě jen otevřít vrata od stodoly a z mlatu udělat jeviště. Se sousedem Alexandrem Klimešem jsme začali studovat tři Čapkovy povídky a na podzim 2008 byla v naší stodole v Osovci premiéra. Jen na názvu jsme se nemohli shodnout. Mně se líbilo Divadlo ze stodoly a DrAK (Dr A. Klimeš) prosazoval Divadlo na mlatě. Nakonec jsme použili Divadlo ze stodoly, scéna na mlatě.
Hráli jsme tehdy Pád rodu Votických, Ukradený spis a Poslední soud. Společně s Alexandrem Klimešem a Josefem Kozákem zde vystupovala trojice žen: Alexandra Šulcová, Michaela Bandi a Veronika Kočová.

print Formát pro tisk