“Hrajeme pro radost, hlavně svoji.”
Kategorie: Naše hry

Dá si někdo utopence

Text z obalu DVD první autorské hry Divadla ze stodoly:

Někde v nebi, přesněji řečeno u Svatopetrské brány, stojí malá hospůdka. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože nebe je obrazem pozemského života, je takovýchto hospůdek, krčem a pubů v nebi rozeseto nepočítaně. Avšak v této hospůdce se setkávají významné, méně významné ba i docela nevýznamné osobnosti české historie. Posedávají u piva, vedou řeči jak to tak v hospůdkách bývá a hledí dolů cože to ten český národ bez nich zase vyvádí. A také si dávají vyhlášené utopence pana hostinského.
Zajímá vás kdo všechno do této hospůdky chodí? A jakápak převratná událost se právě děje dole na zemi? Pak jste ve správný čas na správném místě. Přesně v čas, který jste si mohli přečíst na plakátech, se otevře opona – no spíše se jen otevřou dveře - a hospodský té nebeské hospůdky vstoupí na plac. Zkontrolovat stoly a židle, připravit nejaký ten truňk než přijde první host. A ten chodí jen chvilku za ním. Dalo by se říci, že šlape hostinskému na paty, protože hospoda není žádný hampejz, tam se musí chodit pravidelně a včas. A tento host si na přesnost potrpí, jinak by se nedostal do učebnic dějepisu, ale skončil někde na poli válečném. Jeho jméno totiž je …
Ale to by bylo příliš jednoduché. Když jsme naši komedii připravovali, řekli jsme si, ať diváci sami zkusí poznat osobnosti české historie. Pravda nebylo to lehké, ale každá osobnost měla na sobě charakteristické znaky, podle kterých ji bylo možno identifikovat. Během premiéry nastoupili herci v jakési úvodní děkovačce na jeviště se soutěžními čísly a diváci mohli začít hádat. Kdo měl jedničku z dějepisu ten nehádal, ten věděl.
***
Hra vznikala téměř dva roky. Tedy přesněji řečeno většinu té doby ležela u ledu v našich hlavách. Původně jsme plánovali jakýsi nebeský soud, před kterým české osobnosti obhajují své činy. Narazilo to na soudce. Kdo má právo soudit? Pak jsme vymysleli milostný příběh - vyšel z toho paskvil. S druhým pivem na osovském koncertě v červenci 2010 přišel i ten správný nápad. Snad se bude líbit také vám.
 
Původní komedii se zpěvy „Dá si někdo utopence?“ nastudovalo osovské Divadlo ze stodoly, které vzniklo v roce 2008 a na domácí scéně – stodolním mlatu – má za sebou úspěšné inscenace Čapkových povídek z obou kapes a pohádky Jana Wericha „O rybáři a jeho ženě“ a „Až opadá listí z dubu“. DiZS aneb Divadlo ze stodoly se v této hře představuje v obměněné a rozšířené sestavě.
Premiéra hry se konala v Osově, ve třídě staré základní školy, což pro neznalé je v patře hospody U kostela, v sobotu 13. listopadu 2010 v 19 hodin. Pro velký úspěch a málo místa se ten večer hrálo znovu od 21 hodin. Následovaly reprízy v Neumětelích, v Osově, v Hatích a několikrát ve Skřipli, na sále U Kavků, který se stal jakousi domovskou scénou souboru. Repríza ve Všeradicích je v pořadí již devátá. V jednání je vystoupení ve Svinařích začátkem roku 2012.
* * * * * * *
Roky 2013 a 2014 našemu společenství moc nepřály. Několik členů zápolilo se zdravotními problémy, jiní řešili problémy pracovní. Hraní a hlavně příprava nových her musela počkat. Zdá se, že v době kdy tento text píšu – duben 2015 – se začíná blýskat na lepší časy. Do souboru se po úspěšném vystoupení na DOŽ vrátilo nadšení a sebevědomí, objevili se noví zájemci o divadlo a tak jsme se „rozmáchli“ a začali pomaloučku polehoučku zkoušet jednu z povídek Karla Čapka (Ukradený spis), Cimrmanova Vizionáře a jednu autorskou hru s pracovním názvem Kdyby tady bylo pivo.

print Formát pro tisk