Když v roce 1857 rozhodl kníže Karel Schwarzenberg vystavět na okraji obce cukrovar, znamenalo to pro klidnou osamělou obec počátek nového života - bezesporu mnohem rušnějšího a bohatšího. Obsáhlý zápis o tom se nachází i v osovské farní kronice:
   .... "Zjara L.P.1857 ještě žádný z Vosovských se nenadál, že tamto nad zámeckým parkem nedaleko Vosovského rybníka státi bude veledílna na cukr. Tu pojednou v měsíci květnu přijde rozkaz od knížete pána, aby všeliké potřebné stavivo se sváželo a aby bez odkladu cukrárna stavěti se počala. Přes 270 dělníků hemžilo se tam, kde včera ještě bujný jetel se zelenal. Nejdřív se stavělo přízemní stavení, pak stavěl se úřednický dům a na to vlastní veledílna. Základní kámen položen 8.7.1857."...
   Cukrovar stavěl stavitelský mistr Rypota z Prahy. Dne 12.10.1858 večer v 19. hod. počal se vyrábět cukr. Cukrovar stál přes 400 tisíc zlatých. Majitel tímto počinem velmi prospěl zdejším obyvatelům, kteří dosud neměli téměř žádné přiležitosti k výdělku. Teď mohli dostat práci jak v cukrovaru, tak i na poli při pěstování řepy. Osov se stal střediskem panství, neboť důchodenský úřad byl přeložen ze Všeradic do Osova a vrchnost, která sem dříve téměř nezajížděla, začala ho často navštěvovat a sídlit tu i delší dobu.
   Cukrovar byl osvětlován plynem, který se vyráběl v nově zřízené plynárně. Výdaje na udržení chodu cukrovaru byly ale bohužel mnohem větší než jeho výnos, proto majitel práci na jaře roku 1886 zastavil a cukrovar pak zrušil.