"... Kostel pro větší pohodlí do vesnice Wosova přeložen a postaven byl, když zámek a bydliště nejjasnějšího pána zde stával a místo ve středu všech vesnic sem patřících a k tomu kostelu přifařených duší. Kde také velebný pán administrátor věcí duchovních toho času pan Josef Herman byt svůj v zámku má, kterého nejjasnější pan hrabě jako jeho předchůdcové z vlastních prostředků vydržuje." (Zapsáno MDCCXXXVII dne 22. měsíce srpna)
   Když byl dostavěn nový kostel v Osově, stal se zde prvním duchovním správcem P. Josef Vavřinec Herman, který od roku 1727 působil jako farář při kostele skřipelském. Hrabě Kaunic, majitel panství, chtěl mít ale kněze trvale ve svém sídelním místě, podal proto konzistoři žádost o povýšení dosud filiálního kostela v Osově na farní. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak v roce 1741 vznikla osovská farnost a byla postavena fara na sever od nynějšího hlavního vchodu do parku (směrem k Osovci), kde dříve stávala věž. Bylo to prostorné a velké stavení, avšak studené a vlhké, takže dokonce klerika p. faráře Poustky přirostla houbou ke dveřím.
   Proto se v roce 1880 přistoupilo ke stavbě nynější fary, která dosud slouží jako obydlí zdejšímu knězi i jako farní úřad. Ovšem také o této stavbě musíme konstatovat, že uvnitř je nadmíru chladná a vlhká. Už v roce 1899 zapsal P. Vojtěch Kořán při svém nástupu do Osova, že "... budova farní chudáček byla dosti sešlá a opelíchaná. A nebylo také divu. Pan předchůdce toužil již dlouho dostati se na nějaké tučnější beneficium - nedbal tedy mnoho v její opravení!.." Z kněží, kteří zde v 18. století působili, vzpomeňme ještě P. Josefa Každého, autora první farní kroniky, kterou začal psát v roce 1754. Ve 20. století zde žili a pracovali faráři Synek, Drtina, Krejčí, Crkva, Baksant, Uhlíř, Šašek a Růžička. Stejně jako kostel byla i fara již mnohokrát vykradena - v létě roku 2001 se z už zloději nepodařilo najít prakticky nic cenného, takže odnesl alespoň laciné hodiny.