Josef Krejčí působil v Osově jako kněz od roku 1940 do roku 1950, kdy byl odsouzen pro veřejné pobuřování proti republice k nepodmíněnému tresu 18 měsíců tuhého vězení.

   Narodil se ve Vídni jako třetí ze čtyř synů. Otec brzy zemřel a rodina se přestěhovala do jižních Čech. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu vstoupil na teologickou fakultu UK v Praze a do semináře. V roce 1939 byl kardinálem Kašparem vysvěcen na kněze a poté ustanoven kaplanem v Rakovníku. Do Osova přišel v roce 1940. Svému poslání se věnoval s plným nasazením. Počet dětí i dospělých navštěvujících bohoslužby byl tehdy velmi vysoký. Lidé chodili v hojném počtu i na roráty, křížové cesty a prosebné průvody za zemskou úrodu. Dvoudenních svatohorských poutí se zúčastňovalo 200 až 300 lidí a osovské procesí patřilo k největším a nejkrásnějším.

   Jelikož byl znamenitým hudebníkem, zval do osovského kostela významná hudební tělesa a osobnosti. Na zdejší skvělé varhany hrával mimo jiné i vyhlášený profesor konzervatoře dr. Vachulka
   V roce 1947 zorganizoval Josef Krejčí na Borku biřmování za účasti arcibiskupa Josefa Berana. V té době ještě bylo možné bez problémů získat náboženskou literaturu a církev se svobodně rozvíjela. S příchodem roku 1948 ale začalo docházet ke změnám, které zásadním způsobem zasahovaly do života společnosti, tedy i osovské farnosti. V roce 1949 se ještě podařilo uspořádat oslavu 10. kněžského jubilea P. Krejčího, ale to byla na dlouhá léta poslední radostná událost v jeho životě. Když totiž po únoru roku 1948 začala moc ve státě přebírat komunistická strana, aniž by se tajila s úmyslem co nejvíce zdecimovat církevní život, P. Krejčí se ocitl ve velmi složité situaci. Na jedné straně stály zákony církve, na druhé tvrdý totalitní režim. Zůstal tehdy věrný svému přesvědčení a tak - ač varován - přečetl 19. června 1949 při nedělní bohoslužbě v Osově a ve Všeradicích pastýřský list tehdejšího arcibiskupa dr. Josefa Berana, vysvětlující postoj církve k falešné tzv. "katolické akci". (To byla narychlo vytvořená provokace ze strany komunistického režimu, jejímž účelem bylo rozvrácení křesťanského společenství.) Tento statečný postoj Josef Krejčí draze zaplatil. Krátce nato byl zatčen a obviněn z veřejného pobuřování proti republice a za zneužití úřadu duchovního. 15. září 1949 se konalo zasedání okresního soudu v Hořovicích, ovšem zde jeho vina nebyla plně prokázána, jelikož jeden ze svědků obžaloby nebyl vůbec na bohoslužbě přítomen a soud jeho svědectví neuznal. Josef Krejčí byl odsouzen do tuhého vězení na dobu 5 měsíců a k peněžitému trestu Kčs 5.000,- ale tento trest mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu tří roků.
    I tak se proti rozsudku odvolal, neboť byl přesvědčen o své nevině. Krajský soud v Praze ale obvinění uznal právoplatným a 5. 1.1950 zvýšil trest na 18 měsíců tuhého vězení nepodmínečně.
   Josef Krejčí si vězení odpykal v letech 1950-1952 ve věznicích na Pankráci a na Mírově.
   Protože po propuštění nedostal státní souhlas ke kněžské službě, pracoval nějaký čas jako traktorista ve Frutě v Modřicích u Brna.
   V roce 1954 mu byl souhlas vrácen a bylo mu dovoleno spravovat Štěchovice, Davli a Slapy. Tam působil až do své tragické smrti v roce 1971, když byl neukázněným řidičem vojenského vozidla sražen z motorky. Skonal 30. srpna 1971 v nemocnici pod Svatou Horou. Jeho pohřbu do kněžského hrobu ve Štěchovicích se zúčastnilo asi 50 kněží a několik set věřících z celého Povltaví a také z Osovska; za ty se rozloučil P. Aleš Crkva. Pohřební obřady vykonal pražský biskup Dr. František Tomášek.
   22.10.1990, dvacet let po smrti, byl usnesením okresního soudu v Berouně plně rehabilitován.

(Ze vzpomínek Josefa Hory z Milína)