herečka a spisovatelka, autorka námětu k divadelní hře Matka, který přenechala Karlu Čapkovi a ten pak vytvořil dílo světového významu. Jedna z nejvýraznějších českých hereček se stala v roce 1935 jeho manželkou a až do konce jeho života mu byla zcela oddanou oporou a pomocnicí, nejvíce snad v době těsně před válkou, kdy se tento vynikající spisovatel stal terčem útoků vedených proti němu domácí reakcí, fašizujícími jedinci i skupinami.

   Novomanželé dostali svatebním darem k doživotnímu užívání vilku ve Strži u Staré Huti nedaleko Dobříše. Štědrým dárcem byl Čapkův švagr, statkář Václav Palivec z Osova. Ze vzpomínek Olgy Scheinpflugové je zřejmé, že právě tady byli opravdu šťastní.

   Václav Palivec byl Olze Scheinpflugové nablízku i ve chvíli nejtěžší. Podpíral ji v chůzi za Čapkovou rakví cestou na Vyšehradský hřbitov.

Olga Scheinpflugová : Český román

   ...Karel se k Halivci přišel pochlubit svou ženou. Sám ve starém a nemožném svrchníku, o němž vykládal s nevinnýma očima, že mu býval před deseti lety "akorát", ale že se od té doby srazil mnohými dešti, byl rád, když se ona oblékala co nejkrásněji.
   Obr Halivec, opěvující přiliš hlasitě moudrost a výhody staromládenectví, měl rád krásné rodiny a šťastné dvojice. Prováděl je parkem s katedrálami stoletých stromů, kterým se oba umělci obdivovali nejvíc z jeho majetku. Čapek obcházel silné kmeny a rozložité koruny s nadšeným obdivem a úctou. "Taková věc se nedá koupit, není nikomu z nás, kteří sázíme, slíbeno, že bude Methusalemem."
   Halivec se spokojeně usmíval, věděl, že ve svých plánech rozhodl bezpečně. "Mám pro vás svatební dar," řekl odpoledne suše, s průvodními znaky všech rozpaků každé přílišné štědrosti. "Takový starý dům na samotě, říká se tomu Strž. Pár hektarů ticha a stínu, kde se vám bude dobře psát. Můj šofér vás tam zaveze, dovolíte-li, je to patnáct kilometrů ode mne, ale zato o tolik blíže ku Praze." Jeli tam druhý den ráno...."A Ježíši," vydechl Čapek místo mnohomluvného nadšení. Jeho žena zavrtěla hlavou a zahorovala: "Připadá mi to jako krajina ze sna, Kačenko." Nevěděli už oba, kudy kam, jedna touha je táhla domů, kde se stále ještě upravoval pražský dům, a druhé se chtělo zůstat tady a začít ihned zařizovat prázdné místnosti. "Ten nám dal," řekli společně o Halivcově štědrosti.