Majitel panství komerční rada Václav Palivec se každé ráno projížděl v parku na koni, tedy rajtoval. Zřejmě od tohoto slova byl odvozen název rajčúr, který se ještě občas používá. Sousedí s pozemkem, který přináleží k čp. 18. Od něho je oddělen živým plotem. (Předtím to byla zídka.)
V roce 1973 tu bylo vybudováno dětské dopravní hřiště. Cestičky označené značkami, světelná křižovatka a další výchovné prvky ale nebyly příliš využívány a vše postupně chátralo, až zaniklo docela.
Dnes tu je zatravněná plocha, na které se stále ještě nachází skupina překrásných památkově chráněných dubů.

   Stará kamenná budova stojící v parku nedaleko zámku sloužívala kdysi za sýpku velkostatku a nesla proto název špýchar. Při provozu pivovaru byla používána jako lednice, protože k ní vede parkem podzemní chodba z pivovarských sklepů. Tato podzemní chodba prý byla za války skrýší pro německé zbraně a pohonné látky. Po válce sloužily sklepy nějaký čas jako sklad průmyslových výrobků, které sem byly sváženy auty a odtud zase rozváženy do různých prodejen Jednoty. V letech 1958-1964 je používalo JZD pro uskladnění brambor. Nyní je budova prázdná a chátrá. Je majetkem ing. Emila Palivce, který ji získal v restituci.

   V těsném sousedství kovárny pana Pokorného - naproti pivovaru - stávaly panské konírny. Dnes na tom místě stojí dům čp. 4. (V roce 1919 zde bývala první prodejna konsumu.)
Stáje spravoval pan Farník z Lážovic. Poté, co panství koupil rada Palivec, počet koní zde ustájených omezil pouze na jednoho či dva pouze pro osobní potřebu.
Za 2. světové války konírnu zabavili Němci a používali ji jako skládku sena pro velkostatek. Budova kromě toho sloužila jako obydlí cestáře. Jeho místnost byla od seníku oddělená pouze dřevěnou příčkou a vytápěla se kamny. Zřejmě ta byla příčinou toho, že zde 3. listopadu 1939 navečer vypukl požár. K velkému ohni se sjeli hasiči z celého kraje. Přes usilovnou práci hasičských sborů shořelo 500 q sena uloženého na půdě.
Konírny po vyhoření již nebyly obnovovány. Byly zcela zbourány a na jejich místě byl postaven rodinný domek.

   V roce 1868 věnoval kníže Schwarzenberg panskému kováři Pokornému kus pozemku naproti škole, aby tam mohl vystavět novou kovárnu. Ten prodal část své zahrady synovi, který zde vybudoval kupecký krám nesoucí čp. 58.
Rodina Pokorných zde bydlela ještě v 60. letech, kdy byl dům prodán a od té doby často měnil majitele. Koncem 20. století byl pěkně zrenovován. V té době už byla kovárna zbourána.