jako básník vystoupil v poměrně pozdním věku teprve v době okupace. První světovou válku prožil na frontě, později byl vysokým úředníkem ministerstva zahraničních věcí. Koncem druhé světové války byl vězněn a za komunistického režimu odsouzen a vězněn znovu. Překládal abstraktní poezii francouzského básníka Paula Valéryho i českou poezii do francouzštiny. (Pečetní prsten, Naslouchání, Spáč)

   Bohémský bratr Václava Palivce Josef utekl jako mladý kluk z domova a šel k básníku Vrchlickému dělat písaře. Bylo mu přes třicet, když začal se studiem práv a filozofie. Po jejich absolvování pracoval v diplomatických službách ve Francii, kde se oženil a posléze i rozvedl.

   Po návratu do vlasti se oženil se sestrou bratří Čapků Helenou Čapkovou Koželuhovou. Tento sňatek ovlivnil život nejen jeho, ale i bratrův. Václav Palivec se velmi spřátelil s Karlem Čapkem a Olgou Scheinpflugovou, kterým poskytl k doživotnímu užívání vilku Strž, která dnes slouží jako památník. Mimochodem - novomanželé Helena a Josef Palivcovi dostali od svého velkorysého příbuzného jeden milión korun jako svatební dar. Také oni dva bývali hosty Václava Palivce na osovském zámku. Josef byl důvěrným přítelem Jaroslava Seiferta, který také rád vzpomínal na Osov.