Písemné zprávy o Osovci nacházíme v 15. století, kdy v místě nynějšího čp. 19 stávala tvrz. Od dávných dob tu bývalo manství služebně příslušné ke Karlštejnu, který měl k ochraně ustanoveno 43 manů. Ti měli povinnost dostavit se v čas potřeby na zavolání - buď pěšky nebo s koněm, ale vždy ozbrojeni, k ochraně a obraně hradu. V písemných zprávách jsou prvními zmiňovanými majiteli Ofka a Bušek z Usova, kteří ho v roce 1438 prodali Slavomíru z Borka. Později bylo manství rozděleno; jednu polovinu držel Zikmund Osovský, druhou pak Duchek a Hůda, synové zemřelého Zikmundova bratra Štěpána. V 16. století se zde majitelé velmi často střídali. Od roku 1606 do roku 1617 bylo osovecké manství v držení Otty z Losu, jednoho ze 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé Hoře. V roce 1617 zakoupil majetek Oldřich z Gerstdorfu a připojil ho k panství osovskému. Také on se účastnil stavovských bouří, ovšem zemřel před jejich ukončením. Nicméně v roce 1621 byl odsouzen ke ztrátě všeho jmění a památka jeho na věky prokleta.
   Následkem třicetileté války se zdejší kraj nacházel ve velice zbědovaném stavu. Obyvatelstvo bylo z velké části vyhubeno, neboť tudy v roce 1639 táhl se svým vojskem švédský generál Jan Gustavson Banner, který jmenovitě Osovec i s manským statkem vypálil. Ještě v letech 1655-1667 měl statek vlastní správu, kdy na této bývalé tvrzi samostatně hospodařil Václav Čejka, osůvecký písař. Statek ztratil svoji samostatnost za Kauniců. Následkem toho stala se evidence nepřehlednou a po úmrtí hraběnky Vratislavové v roce 1840 nebylo již možné určit jeho hranice. Bylo proto učiněno takové narovnání, že za bývalý statek Osovec a za bývalý manský statek Lisovec na Tochovicku bylo vykázáno tolik výměry na polnostech, lukách a lesích při panství osovském, kolik tyto dva manské statky obnášely dohromady. To bylo také potvrzeno císařem. Později přidělila komise z Prahy klíč od statku jednomu z předků rodiny Šebkovy a od té doby byl tento rychtářem v Osovci. Odevzdání klíčů znamenalo pravomoc a od té doby je statek majetkem rodiny Šebků a jejích přímých potomků, což jsou dnes Šmídovi.